Třebíč 16.10.2016

Dlouhá cesta autobusem plným dětí, které se velice těšily na hokejové zápasy, utekla poměrně rychle. A protože autor článku seděl vepředu a děti obsadily zadní část autobusu, tak i v relativním klidu. Naše dvě družstva třeťáků v Třebíči čekala dvě mužstva z Jihlavy a dvě mužstva z Třebíče. Trenéři rozdělili naše hráče podle očekávané výkonnosti do týmu A a týmu B. Nikomu jsme ale neřekli, že jsme doma nechali pět ze šesti třeťáků, kteří již dostávají prostor ve vyšších kategoriích, protože je nutné, aby sbírali zkušenosti všichni naši hráči a to i ti, kteří začali s hokejem poměrně nedávno.

V prvním dvojzápase jsme nastoupili proti A a B teamům z Jihlavy a dostali jsme na obou polovinách hřiště, hokejově řečeno, trochu nasekáno. Je třeba pochválit oba brankáře, kteří svými výkony zabránili tomu, abychom hovořili o debaklu. Co je však o hodně důležitější, než jsou herní výsledky, je to, jak se všichni aktivně do hry zapojovali, jak uplatňovali vše, co se na trénincích naučili a někdy i přidali něco sami ze sebe.

Ve druhém dvojzápase jsme sice zase nechali body soupeřům, ale herní projev byl třetinu od třetiny lepší. Zvláště potěšující bylo, jak byli hráči schopni ihned do zápasu přenášet rady a připomínky trenérů. Chápali, co se od nich chce. Čím dál měně jsme propadali za hru, omezili jsme křížné přihrávky před vlastní bránou, obsazovali soupeře a  v neposlední řadě i sem tam dali nějakého góla.

Cesta zpět utekla za dobré nálady stejně rychle jako cesta tam a před ledečským stadionem se už všichni domlouvali, jak si v pondělí půjdou zatrénovat. Je radost vidět, jak se všichni zlepšují.

dp